Kytička háčkovaná

Naši krajané žijí v oblasti Českého Banátu již asi 150 let, kam odešli jejich předkové za vidinou lepšího živobytí a uplatnění, které jim slíbil tehdejší podnikatel se dřevem Gyorgy Magyarli. Bohužel spolupráce nebyla tak dokonalá, jak si představovali, a podnikatel se po dvou letech vytratil neznámo kam. Nicméně naši krajané zatím stačili vybudovat v lesích při břehu Dunaje malé vesničky a usadit se. Po té, co ztratili práci na pile, začali se zemědělstvím a hospodářstvím. Někteří z nich se vrátili do Čech. Ti, kteří tam zůstali, vystavěli v průběhu let 6 vesnic vzdálených od sebe 20 až 40 km. Na první pohled se nejedná o velkou vzdálenost, ale vesnice od sebe dělí hluboká údolí, vysoké kopce a špatné cesty. Navzdory tomu se všichni vesničané navzájem znají, jsou ve většině případů spřízněni a když se chtějí navštívit, neváhají překonat vzdálenost od jedné vesnice ke druhé i když musí jet asi 3 hodiny autem. Krajina je to však fascinující a lidé, kteří v ní žijí, si dodnes zachovali svérázný tradiční přístup k životu. Stále se věnují hospodářství a zemědělství, mnoho jich donedávna pracovalo v antracitových dolech. Ty však byly momentálně uzavřeny z důvodu důlního neštěstí, při kterém někteří horníci zahynuli a ostatní byli propuštěni. Jsou tedy momentálně nezaměstnaní. Navíc bez vidiny nějaké nové práce. Snaží se tedy alespoň uživit brigádami a příležitostnými výdělky. Proto vítají jakoukoliv možnost si přivydělat. Češi žijící v Rumunsku ( v Banátu ) jsou nesmírně pracovití, skromní, také velice pohostinní a bezprostřední . Stará čeština., kterou dodnes hovoří, nádherně pohladí na duši. Díky vyjímečné poloze, při břehu Dunaje, ale bez asfaltových cest do vesnic, jsou naši krajané dostatečně odříznuti od ostatního Rumunska a zachovávají si tak stále ráz české vesnice – tak jak vypadala u nás po válce. Pokud se vydají do blízkého města například k lékaři, případně za prací, je to výprava ne celý den. Z toho důvodu se snaží uživit se v rámci vesnice, případně odcházejí do České republiky. Velkou šancí, jak krajanům přilepšit, je rostoucí turistický ruch. S tímto jevem se snaží vyrovnat, ale podnikavost a dravost jim zatím chybí, nedokáží své výrobky a zboží prodat za adekvátní cenu. Vystěhovalectví je pak největším problémem české komunity. Vesnice opouštějí především mladí obyvatelé, přičemž staří zůstávají, což má negativní sociální důsledky. Rumunští Češi však mají ve většině případů pouze základní vzdělání a jejich uplatnění v Česku je proto problematické. Příčinou vystěhovalectví z Rumunska je nedostatek pracovních příležitostí, špatná infrastruktura, obtížná vymahatelnost práva a z toho plynoucí nejistoty v podnikání, obtížně dostupná zdravotní péče, korupce ve státní správě a v neposlední řadě civilizační zaostalost lidí z horských oblastí. Logicky z toho vyplývá, že pro mladé Čechy je odchod do měst velkým lákadlem se všemi důsledky. Zachovat tuto krásnou komunitu lze však pouze cestou vyrovnávání civilizačních rozdílů oproti lidem žijícím v ČR, je nutné jim pomoci v rozvoji podnikání, přilákat do oblasti turisty a vzbudit v nich hrdost na zemi, ve které žijí a víru ve své schopnosti.